Slovo architekta

Když jsme poprvé navštívili zahradu ve Slušticích, byli jsme okouzleni. Po tom co za námi zaklapla dvířka z ulice, ocitli jsme se najednou v jiném světě. Kolem nás se zdálo najednou být ticho, všude kolem se po kamenných zdech pnulo divoké rostlinstvo a skrz koruny stromů pronikaly paprsky slunce. Procházeli jsme kolem starých stavení a mezi zbytky zdí kdysi stojící stodoly a objevovali další a další místa ukrytá hluboko uvnitř zahrady v šeru pod korunami stromů a keřů. Atmosféra nám připomněla knížku Jiřího Trnky „Zahrada“, kde pět kluků objevuje zahradu v níž žije starý kocour, sádrový trpaslík a velryba. Okamžitě nás napadla zásadní otázka: Jak do tohoto prostoru postavit novou, poměrně prostornou budovu tak, aby si tento malý svět zachoval své kouzlo?

Při následných rozhovorech s paní ředitelkou Táňou Smolkovou o tom, čím by školka ve Slušticích měla být, jsem si uvědomil že místo a záměr jsou v tak vzácném souladu, že toto setkání může dopadnout jedině dobře. Stačí naslouchat podnětům ze strany investora, pozorně vnímat o co si říká místo, obstarávat technické náležitosti projektu a pak už jen sledovat jaký dům se z tohoto spojení rodí.

Během přípravy stavby každý ze zúčastněných přinášel impulsy ze kterých povstával prostorový koncept, technické provedení a vnější podoba budoucí stavby. Významnou roli v tom sehrál také přípravný tým Maitrey a především David Eyer, který stavbu provázel a střežil jako zástupce investora. Šťastně zvolená stavební firma pak svým lidským přístupem a řemeslným umem toto dílo završila.

Vznikl tak téměř pohádkový dům, kterému zahrada dala členitý, organický tvar a atmosféru s hloubkou opravdového světa s žijícími přírodními silami. Pedagogický koncept se zase promítl do smysluplného řádu stavby s důrazem na ochranu vnitřního, intimního prostoru člověka. Každá místnost má čitelný střed a specifický vztah k vnějšímu světu (zahradě, obloze, slunci) ke kterému se určitým způsobem uzavírá, či otevírá a vytváří tak záměrně příslušnou náladu prostoru. Mezi místnostmi existuje také vnímatelná hierarchie, členící stavbu na části pro každodenní činnosti, pro odpočinek a pro slavnosti.

Pro stavbu byly použity převážně přírodní materiály. Pálené i nepálené cihly, dřevo pro nosné konstrukce i interierové prvky, tepelné izolace z konopného vlákna, hliněné omítky. Konstrukce jsou ošetřeny nátěry z přírodních vosků a olejů, takže i nový interier krásně voní a povrchy jsou příjemné na dotek.

Když děti ve Slušticích otevřou vrátka ve staré zdi, octnou se v zahradě, která zůstává stále tajemná, jen trochu živější. Až projdou skrz velký keř, nenajdou tam velrybu která všechno ví, ale dům který při pohledu zdáli vypadá nejspíš jako trpaslík, starý kocour a velryba v jednom. Uvnitř se octnou v pohádkovém světě pod sluncem v podobě rozměrného sedmibokého světlíku, kde se tajemná zahrada vrací zpět ve výhledu z velkého kruhového okna – obrazu, který se pravidelně proměňuje v rytmu ročních dob. Je to obraz opravdového světa, který je prostoupen smysluplným řádem, jistotou, že vše má své místo a svůj čas. Jistotou, kterou si hluboko v srdci děti odtud budou moci odnést.

Ing.arch.Vít Polák, autor projektu